Po čase jsem se opět dostal k Beskydům – jedněm z nejkrásnějších kopců v ČR a chtěl jsem si užít celý den volna bez spěchu, povinností a přemýšlení – prostě na pohodu. Ale nějak se to zvrtlo.
Večer jsem si nahrubo navrhnul kam dojet vlakem (Dobrá u Nošovic), jaký bude cíl (Třinec) a kam cca půjdu (40-50 km). Nechtěl jsem nic natáčet, ani se honit za body z Horobraní. Prostě jen tak jít.
Jakmile jsem však vystoupil z vlaku a viděl ten nádherný Beskydský masiv, za kterým začínalo pomalu svítat, tak jsem telefon prostě vytáhnout musel.
Ze začátku byla tma, zima, foukalo (přes den už byla jen zima a vítr) a hlavu jsem nakonec nějak zaměstnat musel, takže z toho vzniklo Beskydské Prostřeno. Přišlo mi vtipné, že i každý kopec vlastně nějak chutná. A s tím se svezlo 14 horobranických kopců.
Když nad tím tak přemýšlím, tak nevím, jestli je na tom vůbec něco vtipného, ale v tu chvíli mi to přišlo jako super nápad.
Prostě nic světoborného, jen příjemná procházka po Beskydech.
