Má žena objevuje křeččí hamaku
Ono se řekne, křeček na čundr, ale to samozřejmě není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Avšak, jak je pro nás příznačné, podrobili jsme tuto otázku důkladnému zkoumání a plánování.
Například je potřeba ověřit, zda všichni s rozšířením týmu souhlasí.
Překvapivě DarmoŠlap s tím problém nemá, stanovil ale jednu podmínku – každý si nese jídlo sám. Na druhou stranu přislíbil křečkovi účast ve videu.
DarmoŠlap vydává permit
Se spaním, díky hamace, problém taky nebude. Jen si musí najít 2 kmínky nebo větvičky ve vzdálenosti 25 – 30 cm od sebe. Stejně tak to vypadá, že nebude potřeba řešit jeho výbavu. Kožich má, trenky nepotřebuje a zuby si bude moci zbrousit o každou větev, kterou potkáme.
Takže první tři body – spaní, výbava a permit – máme vyřešeny. Co dál?
Kolik toho křeček za den sní?
Další, na co je dobré se podívat, je DarmoŠlapova podmínka – každý si nese jídlo sám. Vzhledem k tomu, že křeček dává přednost zrní, které v restauraci většinou nemají, bude muset si tuto část jídelníčku nést s sebou (zeleninu a nějakého brouka snad budou mít všude). Takže budeme potřebovat znát křečkovu denní spotřebu. Podle týdenního měření má denní příjem 6g zrní, což je na týdenní čundr 42g. To mu vůbec nezávidíme, protože on sám váží 112g. Navíc si bude muset ještě někde sehnat dost velký batoh. Na druhou stranu bude váha zrní postupně klesat, jak bude spotřebovávat zásoby.
S vodou to bude jednoduché – denní spotřeba pouhých 8ml a s tím mu můžeme pomoci. Zajímavá je ještě schopnost křečka umístit jídlo do lícních torb. To mu zase závidíme my, protože si může jednoduše korigovat těžiště a ulevovat si tak zádům.
Bude nám křeček stíhat?
Kolik toho je křeček schopný ujít za den? To je dobrá otázka. Neradi bychom, aby nás nový člen nějak výrazně omezoval v ušlé vzdálenosti. Jak to ale zjistit?
Pojďme si zhrnout, co o něm víme:
- je aktivní 9hodin denně (to víme zcela přesně díky plastovému kolotoči, který vydává při sebemenším pohybu slušný rámus – křečka jsme měli oba)
- je aktivní v noci (bohužel křeček začíná den vždy ve chvíli, kdy se doma zhasne a jde se spát)
- usíná ráno (rozcvičku balí cca hodinu před naším budíčkem, to je také důvod proč přes noc bydlí v koupelně)
S tím se už dá něco dělat. Víme, jak dlouho denně maká, víme, že má kolotoč. Takže když kolotoč změříme (průměr a rychlost jedné otáčky), můžeme se dostat k možné vzdálenosti, kterou je schopný za den urazit.
K tomu si budeme muset vzít na pomoc učivo základní školy.
Obvod kruhu (kolotoče):
Rychlost jedné otočky kolotoče (rychlost křečka):
Pro výpočet okamžité rychlosti, je již třeba otevřít učivo středoškolské – limity, resp. první derivaci dráhy podle času. My si však rovnici zjednodušíme do obecně známějšího tvaru.
Bohužel, zjistit rychlost jedné otočky kolotoče je překvapivě těžký úkol. Zkuste se s křečkem zavřít do koupelny a přesvědčte ho, že teď má běhat v kolotoči, a ne na vás jen civět. Tato nesoučinnost, již při bazálních testech, vnáší trochu stín nad schopnost nového člena přijímat složitější požadavky.
J.K. začíná mít pochybnosti
Ze zoufalství jak změřit rychlost křečka nás vytrhává moje osmiletá dcera doporučením, abychom použili “přístroj na měření otoček”. Geniální nápad. Nainstalovali jsme tedy cyklistický tachometr značky Union-8 na kolotoč, zadali průměr kolotoče a připravili týdenní test.
Výsledky nás však zarážejí. Pouhých 1,4km za den vůbec neodpovídá zkušenosti – 9 hodinové noční šichtě, kterou křeček pravidelně vykonává. Znamenalo by to jen 6,35 otoček za minutu. Vyvstává tedy otázka funkčnosti celé měřící aparatury. Je možné, že vlivem váhy křečka se magnet s kolotočem odchýlí od snímače natolik, že znepřesní měření. To je ale nemožné ověřit. Jakmile je slyšet, že křeček v koupelně běží v kolotoči, otevíráme dveře, abychom ověřili funkčnost měření. Přesně v tu chvíli však přestává křeček běhat a začíná na nás civět. Po zhasnutí a zavření dveří opět pokračuje v běhu.
Kámoší křeček s kočkou od Schrödingerů?
Jedná se o analogii se Schrödingerovou kočkou (myšlenkový experiment vycházející z teorie kvantové mechaniky), kdy přímým pozorováním měníte stav věci. Abyste zjistili, zda kočka v uzavřené krabici, je živá nebo mrtvá, musíte krabici otevřít a provést pozorování. Podle této teorie existují do chvíle měření obě možnosti – je živá i mrtvá zároveň (stav kvantové superpozice). Až ve chvíli měření se jedna z možností (vlnových funkcí) “zhroutí” a zůstane pouze jedna varianta – je živá nebo mrtvá.
Zde jsme již museli přejít na vysokoškolská skripta a objevili jsme, že díky velmi zvláštní vlastnosti mikrosvěta, tzv. kvantovému provázání částic, které Albert Einstein označil jako “strašidelné působení na dálku”, se dá provést praktické měření. Toho využijeme k ověření fungování rychloměru – křeček může být zavřený ve tmě koupelny a my budeme vědět, zda měření probíhá korektně.
K ověření nám stačí cyklický vysokofrekvenční urychlovač a radioaktivní materiál (ideálně izotop kryptonu-83).
Oslovili jsme tedy Ústav jaderné fyziky AV ČŘ v Řeži, kde před několika lety spustili cyklotron TR-24. Zde si ale musíme upřímně říci, že se schůzka nevyvíjela zcela pozitivně. Při zmínce o použití kryptonu-83 v jejich urychlovači jsme byli dotázáni na skrytou kameru. Avšak ještě více jsme posudkovou komisi rozrušili oznámením názvu vědeckého projektu, tedy “Ověření funkčnosti měřící aparatury Union-8 v závislosti na váze pokusného objektu Cricetus cricetus“. Suše nám bylo oznámeno, že na možnost použití cyklotronu se čeká měsíce, v našem případě spíše až desetiletí.
Tak dlouho jsme však čekat nemohli.
Po tomto nezdaru s budoucností fyziky jsme byli nuceni vrátit k jejím úplným základům – metru a přesýpacím hodinám.
Experiment vypadal následovně:
Na podlahu jsme lihovým fixem (pro všechny ověřovatele pokusu doporučujeme nějaký méně invazivní značkovač, někteří z podpůrného týmu měli značné námitky k neodstranitelným pruhům na kuchyňské podlaze) označili vzdálenost 1000 mm. Na první čáru postavili křečka, na druhou zrnko obiloviny a měřili čas, za který křeček tuto vzdálenost urazí.
Zde jsme se již konečně dopracovali k relevantnějším výsledkům. Vzdálenost 1 metru zdolal za pěkných 1,38 vteřiny, tzn. rychlostí 0,73 m/s.
Převod m/s na km/h:
Teoretická denní vzdálenost:
23 kilometrů za den je na tak malého tvora slušná porce. Pro nás to bude znamenat trochu zpomalit a více se kochat, ale to by šlo. Snad ho na 70. kilometru nechytnou kolena. Přeci jen je z J.K.ovi domácnosti.
Nezabloudí?
Poslední položkou je jeho schopnost orientace. Zde se nabízí test ve formě bludiště. Když jsme si ale uvědomili, že my jsme na čundru schopni sejít z cesty a zabloudit i při plném slunečním svitu a perfektně značených turistických stezkách, sebekriticky jsme vyhodnotili, že křeček má orientační smysl lepší a nenutili ho do reálného testu.
Otázka, která nás ale trápí je obrácený biorytmus křečka. Jak jsem již psal, křeček ožívá, jakmile se večer zhasne a upadá do spánku chvíli před rozbřeskem. To by mohla být na čundru komplikace. Buďto bychom ho museli přes den nosit s sebou, to by však de facto čundr nešel, ale byl odnošen, nebo by nás přes noc dobíhal, případně my bychom ho přes den docházeli. To podle toho, v jaký čas bychom začínali čundr. Také si ještě nejsme úplně jistí jeho schopností orientovat se ve volné přírodě a číst v mapě (křeček prý podle Wikipedie moc nevidí, test na barvoslepost teprve připravujeme). Navíc má hodně přirozených nepřátel a zde vyvstává otázka jeho bezpečnosti. Telefonovat ho asi nenaučíme (problém s hlasivkami) a neradi bychom na cestě oznamovali nezvěstnost parťáka anebo hledali hřbitov.
To zůstává předmětem dalšího výzkumu.
Děkujeme Vám za pozornost.
